Řez olivovníku je nezbytný zemědělský zásah k udržení rovnováhy mezi vegetativními a reprodukčními funkcemi stromu. Jeho cílem je dosáhnout co nejvyšší produkce, zkrátit neproduktivní období a prodloužit období produktivní, aniž by došlo k oslabení olivovníku.
Řez se obvykle provádí po skončení sklizně oliv. Přesné období závisí na účelu sklizených oliv. Pokud jsou olivy určeny ke sklizni pro stolní použití, provádí se řez mezi listopadem a prosincem. Pokud jsou určeny k výrobě olivového oleje v lisovně, provádí se řez mezi únorem a dubnem. V oblastech s častými silnými mrazy je však vhodné řez odložit a neprovádět jej během zimních měsíců.
Řez se také nedoporučuje provádět v době, kdy v olivovníku intenzivně proudí míza a kůra se snadno odděluje od dřeva. V takovém případě vznikají poškození a rány se špatně hojí. Pokud nelze čekat, například kvůli mimořádně dlouhé sklizni, doporučuje se používat nástroje, které kůru neodtrhávají od dřeva, například pily (ruční nebo mechanické), a vyhnout se používání nůžek či seker.
Přestože neexistuje jedno univerzální pravidlo, pro mladé dospělé olivovníky se obecně doporučuje provádět řez každé dva roky. Vždy je však nutné zohlednit aktuální stav stromu. Po velmi bohaté sklizni se například řez nedoporučuje, protože strom má v následujícím roce méně květních pupenů.
Pokud se zaměříme na olivovníky určené k produkci oleje, bývá dvouletý cyklus řezu zpravidla vhodnější než každoroční řez, i když existují výjimky. V olivových hájích na velmi úrodných půdách a v oblastech s dostatkem srážek lze interval prodloužit na tři nebo dokonce čtyři roky. V žádném případě by však neměl přesáhnout čtyři roky, protože bylo prokázáno, že delší interval negativně ovlivňuje produkci i zdravotní stav stromu.
Život olivovníku lze rozdělit do tří etap. První je období růstu bez produkce. Druhá je období, kdy strom stále roste a zároveň dosahuje vysoké produkce. Třetí etapou je stáří, kdy produkce výrazně klesá a růst se zpomaluje.
Mezi různými druhy řezu se zde zaměříme na druhou etapu, tedy na řez mladých dospělých olivovníků, které se nacházejí ve své nejproduktivnější fázi. Tento typ se nazývá produkční řez. Během tohoto období se doporučuje provádět řez co nejméně intenzivně, zejména v zavlažovaných olivových hájích nebo v suchých oblastech s dostatečnými srážkami.
Cílem tohoto řezu je otevřít korunu stromu tak, aby přijímala co nejvíce slunečního záření. Tím se zlepšuje jak množství produkce, tak kvalita oliv a pěstitel dosahuje vyššího ekonomického výnosu. Správně provedený produkční řez prodlužuje produktivní období olivovníku. Je třeba se vyhnout příliš silnému řezu, který by výrazně zmenšil objem koruny, protože narušuje poměr mezi listovou plochou a dřevní hmotou a vystavuje větve přímému slunečnímu záření.
V olivových hájích je zásadní dosáhnout optimálního objemu koruny na hektar. Nejvyšší produkce z hlediska kvality i množství se dosahuje tehdy, když olivovníky tohoto optimálního objemu dosáhnou. Od tohoto okamžiku by měl být řez zaměřen na jeho udržení a na vyvážení růstu a plodnosti stromu. Pokud optimální objem ještě nebyl dosažen, nebude produkce ani množství, ani kvalitou ideální. Naopak při překročení optimální velikosti koruny může během léta docházet k nedostatku vody, což vede ke snížení produkce, horší kvalitě oliv a nižší olejnatosti plodů.
Správný řez by měl být zaměřen především na probírku větví, nikoli na jejich výrazné zkracování. Je vhodné odstranit silné vlky (výhony vyrůstající z hlavních větví), protože mají nízkou produkční hodnotu a spotřebovávají mízu stromu. Není však vhodné odstranit všechny. Jemnější vlky uvnitř koruny by měly být zachovány, protože poskytují stín hlavní kostře stromu a chrání ji před vysycháním způsobeným slunečním zářením.
Další částí, kterou je vhodné prosvětlit, jsou spodní větve. Ty dostávají méně světla, produkují méně kvalitní olivy a při mechanizované sklizni pomocí vibrací bývají méně efektivní.
Za účinný a efektivní řez se považuje takový, který maximalizuje využití světla. Technicky se toho dosahuje vytvořením otevřené a nepravidelné koruny s mnoha výstupky a prohlubněmi, což zvětšuje plochu vhodnou pro tvorbu plodů. Je třeba se vyhnout kompaktním, kulatým nebo kulovitým korunám, stejně jako korunám příliš vysokým a úzkým. Důležité je také vyvážit rozložení hlavních větví tak, aby byl vnitřek koruny dobře osvětlen. Současně je třeba zabránit nadměrnému odstraňování jemných větviček, protože by se tím snížil poměr listů ke dřevu a následně i budoucí produkce olivovníku.